| |
 Monguš
Kenin-Lopsan - "Živý poklad šamanismu"
Klíčovou postavou tuvského šamanismu je Mon'guš Bora-xööyevič
Kenin-Lopsan'. Tento osmdesátiletý muž je dobrým znalcem tradic
vlastního národa a zasloužil se o znovuoživení tuvského šamanismu,
které začalo v devadesátých letech 20. století. Díky jeho vlivu
má tuvský šamanismus specifickou organizovanou formu podporovanou
státem a je populární v zahraničí.
Životopisné poznámky
Monguš Kenin-Lopsan se narodil v roce 1925 v místě Čaš-Tal
sumonu Xöndergey v chošúnu Čöön-Xemčik. Starší sestra jeho
matky byla šamanka. Poté, co bylo v roce 1930 vytvořeno písmo
pro tuvský jazyk (na základě latinky), byl mezi prvními žáky
"rudé jurty", letní školy, kde se naučil číst. V centru chošúnu,
ve městě Čadan, absolvoval sedmiletou základní školu, nazpaměť
prý uměl celou Puškinovu Kapitánskou dcerku, která byla přeložena
do tuvštiny. Studoval v Kyzylu a posléze v Leningradě, kde
v roce 1952 absolvoval obor orientální filologie - tuvský
jazyk na Orientální fakultě Leningradské státní univerzity.
Přednášel v Kyzylském pedagogickém institutu, psal poezii
a prózu, zejména romány ze života Tuvanů. Jeho díla jsou
etnografická,
případně historická, částečně poplatná době, ve které vznikala.
Měla jsem možnost číst i několik jeho budovatelských básní
oslavujících vstup Republiky Tuva do Sovětského svazu. V
šedesátých letech začal pracovat jako odborný spolupracovník
tuvského
vlastivědného muzea, jezdil po venkově a zapisoval šamanské
texty (algiš) a vyprávění spojená s tradiční duchovní kulturou
Tuvanů. Vydal řadu odborných publikací, v nichž sebrané materiály
publikoval a interpretoval. Má velkou autoritu, v Tuvě je
uznáván a ctěn.
Díky dlouholetému zaznamenávání vyprávění starých lidí z
různých oblastí Tuvy je výborným znalcem tradic vlastního
národa, na
který je velmi hrdý. Jeho hrdost mu však často brání vidět
širší souvislosti a uvažovat o tuvských tradicích v kontextu
celé Eurasie. Všechny prvky tuvské tradice považuje za autochtonní,
vliv buddhismu označuje za minimální a o ostatních náboženských
systémech, které mohly v minulosti kulturu Tuvy ovlivnit,
se vůbec nezmiňuje. Tuvské tradice považuje za nejzachovalejší
z celé centrální Asie.
Na začátku devadesátých let 20. století založil sdružení
šamanů Dün'gür. Je možné, že založení této organizace bylo
iniciováno
finským antropologem Heimem Lappalainenem, který v té době
Tuvu opakovaně navštívil a s Mongušem Kenin-Lopsanem úzce
spolupracoval. Lappalainen byl členem americké neošamanské
organizace The
Foundation for Shamanic Studies, která sdružuje praktické
zájemce o šamanismus a jako jeden ze svých cílů má také uchování
a
obnovování šamanismu v tradičních společnostech. Heimo Lappalainen
došel k závěru, že "ačkoliv se počet tuvských šamanů za vlády
sovětů radikálně snížil, nyní si mnoho Tuvanů přeje, aby
se šamanismus vrátil do jejich každodenního života."
V roce 1992 se setkal s prezidentem Tuvy Šerigem Ooržakem.
Chtěl zjistit, zda mají oficiální místa zájem, aby nadace,
jejíž je členem, pomohla šamanismus v zemi obnovit. Po oficiální
návštěvě dalajlamy v létě 1992 došlo v Tuvě k obnově a opětovnému
rozvoji buddhismu. Také pro obnovu "šamanismu" získal Lappalainen
oficiální podporu a příslib spolufinancování. V létě 1993
byla uspořádána "První tuvsko-americká vědeckopraktická konference
vědců šamanistů a šamanů", která měla na Tuvany pravděpodobně
velký vliv a přispěla k obnově "šamanismu" v Tuvě.
The Foundation for Shamanic Studies udělila v roce
1994 Kenin-Lopsanovi čestný titul "Živý poklad šamanismu".
S tímto titulem je
spojeno roční stipendium, které umožnilo vydání
Poznámky
k vědeckým publikacím Monguše Kenin-Lopsana
V roce 1987 vyšla v Novosibirsku v nakladatelství Nauka
knižně Kenin-Lopsanova disertační práce "Obrjadovaja
praktika i
folklor tuvinskogo šamanstva. Konec XIX - načalo XX veka.".
V této
drobné knížce, která je mimo jiné dostupná i v naší Národní
knihovně, Kenin-Lopsan popisuje šamanské atributy, písně
i celé obřady. Vychází přitom zejména z prací ruských etnografů
a z informací shromážděných během rozhovorů s informátory.
Kniha "Magija tuvinskich šamanov", která vyšla v Kyzylu
v roce 1993 v tříjazyčném rusko-anglicko-tuvském vydání,
popisuje
tradiční podobu šamanismu v kontextu současnosti.
V roce 1994 vyšla v Kyzylu tuvsky kniha "Tiva čonnun' burungu
užurlarï" [Dávná etika tuvského národa], v níž
jsou zachyceny a utříděny informace o tuvské duchovní kultuře.
Kniha vyšla
za podpory Institutu zdokonalování pedagogů republiky Tuva.
Je zde mnoho cenných etnografických informací, ale domnívám
se, že se Kenin-Lopsan ve své snaze vytvořit z nich jednotný
autochtonní systém dopustil řady zkreslení a svérázných
konstrukcí. Je například nesporné, že číslo devět patří
v Tuvě mezi posvátná,
v textech nalézáme obraty tos deer (devět nebes), tos
xem (devět řek), tos tan'di (devět
hor), ale jako poněkud nepřesvědčivé se mi jeví vyjmenovávání
jejich jednotlivých položek. Jako
příklad uvádím celou kapitolu s názvem Tos deer.
"V modlitbách víry staré doby bývala tato slova: "Tos deerim
öršee!" (Smiluj se, mých devět nebes!)
Naši předkové uctívali devět nebes, věděli, že všechny
přírodní pohromy i blaha/hojnosti jsou nebeského původu.
Názvy nebí
i jejich barvy jsou různé. Stručně je zde vyčíslím.
1. Kök deer, modré nebe, když má takovouto barvu, nebude
velký vítr.
2. Ak-kök deer, světle modré nebe, když má takovouto barvu,
velmi dlouhou dobu nebude pršet, od čehož zesílí sucha.
3. Ayas deer, jasné nebe, je velmi nebezpečené, chvíli
je klid, potom prudce prší, nebo silně mrzne, nebo hodně
sněží.
4. Sildistig deer, hvězdné nebe, v noci jsou velmi jasně
vidět velké i malé hvězdy. Když jsou hvězdy ostře vidět,
bude v zimě
mráz a v létě sucho.
5. Kara deer, černé nebe, tehdy v noci nejsou vidět hvězdy,
měsíc ani planety, při takovém nebi je nebezpečné někam
jet: v zimě bude padat hodně sněhu, také může být dzut
[sněžné
bouře, které mohou být spojeny s hladověním dobytka a jeho
hromadným
úhynem] a v létě budou dlouhotrvající deště a povodně.
6. Buluttug deer, zatažené nebe, na nebi jsou během dne
mraky. Když se nebe zatáhne, na zemi nastane klid.
7. Den'gernin' deeri, nebeské nebe, tohoto nebe dosáhnou
při obřadu jen nejsilnější šamani. V nebi všech nebes
jsou prý
velké hvězdy a velké prostory.
8. Azar deer, nebe bytostí Azar - říká se, že mezi nebesy
je jedna země, země Azarů, kde mají svůj rodný ajmak. Azarové
žijí prý se svými ženami a někdy sestupují na zem, kde
se mohou
stát šamany.
9. Ak deer, bílé nebe, nejvýše z devíti nebes je Bílé nebe.
Říká se, že kdysi dávno se paprsky Bílého nebe dotkly břízy,
až jí zbělela kůra, proto do břízy neuhodí blesk.
Smilujte se, mých devět nebes!
Smilujte se, mých sedm burchanů!
Smiluj se, má prašná zemi!
Smilujte se, mých devět hor!
Těmito slovy se modlil Küžüget Lenčajevič Balgan a od nebe
a země takto vyprošoval milost, o odstranění špatných věcí
se dříve nemluvilo přímo.
Hlavní význam uctívání nebe je ten, aby božstva/páni devíti
nebes nebyla krutá k lidem žijícím na zemi a nesesílala
na ně pohromy, proto se uctívají.
Naši dávní předkové věděli dopředu podle barvy nebe, jaké
bude kdy počasí."
Druhou knihou téže edice jsou "Posvátné tradice tuvského
národa" (Tiva čonnun' ïdïktïg čan'čildari),
která vyšla v Kyzylu v roce
2000. V této knize jsou zachyceny tradice spojené s
životem člověka (přechodové rituály), s lovem, domácími
zvířaty.
Poměrně velká část je věnována povstání Aldan Maadïr.
Opravdu cenným pramenem jsou dvě obsáhlé tuvsko-ruské knihy
uspořádaných záznamů z terénních výzkumů, které jsou doplněny
jen krátkými komentáři a vysvětlivkami.
Kniha "Tiva xamnarnin' algištari. Algyši tuvinskich šamanov"
obsahuje texty písní, které šamani zpívali během svých
obřadů. Vždy je přesně uvedeno, kdy a od koho písně
zaznamenal.
Druhá kniha "Tiva xamnarnin' torulgalari. Mify tuvinskich
šamanov" obsahuje vyprávění pamětníků o různých věcech
spojených s tradiční
vírou. Autor vyprávění rozdělil do krátkých celků a
uspořádal podle témat. Vždy je přesně uveden informátor.
Rozhovor
s Mongušem Kenin-Lopsanem
Rozhovor byl veden v ruštině a probíhal 16. března 2004
v pracovně Kenin-Lopsana v muzeu Aldan-Maadir v Kyzylu.
Přináším
zde jeho
relevantní část. V kulatých závorkách jsou uvedeny
mé dotazy a repliky, v hranatých závorkách jsou doplňující vysvětlení.
("Tuvský šamanismus zde byl až do perestrojky zakázán.
Jak zde v té době šamani pracovali? Ve všech knihách
je napsáno,
že vůbec nepracovali, ale myslím si, že pracovali
potají, skrytě.")
"Nyní, v současné době, se Tuva stala epicentrem
šamanstva a šamanského náboženství. Víte, že například
pro Rusy,
pro pravoslavné, je epicentrem Moskva. Například
pro katolíky je to Řím. Pro islámský východ, arabské
emiráty nebo Katar,
pro
buddhisty to byl dříve a nyní oficiálně Tibet a prakticky
Indie. A tak pro izraelity je to Izrael, tam jsou
sice tři
náboženství,
naši pravoslavní tam jsou také, islám je tam také
a staré varianty bible(?). Pro nás, pro Tuvany, je
šamanismus skutečně
naše
nejstarší náboženství. Bylo zde už dávno. Už ve skythské
době, za turkického kaganátu, za ujgurského kaganátu,
za vlády Kyrgyzů,
když probíhala tažení Čingischána. Čingischán byl
šaman, buddhista, věřil pouze božstvu nebe.
Ano, vaše otázka je velmi konkrétní.
Po roce 1917 Rusko také trpělo, bolševici likvidovali
ruské chrámy, mnichy zavírali, popravovali. A po
roce 1929 u
nás také začala obrovská tragédie, šamany a šamanky
zavírali, velké šamany popravovali, byla to obrovská
tragédie.
Je potřeba přesně říct: Oficiální vláda neboli komunistická
ideologie to zakázala. Zkrátka libovolný šaman, libovolná
šamanka se ocitli mimo zákon. Zároveň prováděli tajně
šamanské obřady.
Tajně. Jestli to srovnáme, do roku 1929 šamani vystupovali
veřejně, zaznívaly šamanské melodie, zněl šamanský
buben, speciálně vykonávali obřady pro nemocné, obřady
pro posvátná
místa. A
po roce 1929 tajně. Když takové lidi našli, tak ti
pak trpěli. Soudili je, jejich osud byl velmi, velmi
smutný.
Bez budoucnosti.
Řekl jsem vám, že Tuva byla vždy izolovanou zemí,
do 26. srpna 1991 k nám nepouštěli novináře, tím
spíše z cizích
zemí. Když
se rozpadl velký Sovětský svaz, až někdy po 26. srpnu
1991 se objevila historická možnost otevřeně působit.
Na konec
demokracie, tedy demokratické Rusko, pomohla tuvskému
národu ukázat vlastním
i cizím své starodávné šamanské náboženství. Tuva
je zemí šamanistů. Někteří vědci to někdy píší velmi,
velmi nesprávně.
Podle nich
se Tuva zdá zemí buddhistů. Z pohledu vědy je to
lež! Tibetský jazyk, sanskrt, nikdy nebyl naším rodným
jazykem. Naším
rodným jazykem je tuvský jazyk. V současné době je
tuvština úředním
jazykem, spolu s ruským jazykem. Naše republika je
bilingvní. Je tu ruský jazyk a tuvský jazyk.
Řekl jsem vám, že my Tuvané jsme pohané. Pohané jsou
velmi humánní k různým představitelům jiných náboženských
konfesí.
Proto zde přátelsky žijí představitelé buddhismu,
pravoslaví, islámu, judaismu. Ale hlavním náboženstvím
je šamanské
náboženství. A Tuva se tak stala vskutku epicentrem
šamanského náboženství,
protože tato kultura se u nás zachovala v původní
podobě. Jinak nikde. Proto, aby se s ní seznámili,
aby viděli praxi
tuvských
šamanů, k nám přijíždějí vědci, novináři, cestovatelé
z Japonska, Austrálie, Východu, Evropy, dokonce i
Ameriky.
Protože tato
kultura lidstva se u nás zachovala v původní podobě.
V tom je osobitost tuvského šamanství. Původní etnika
Ruska
sice
mají šamanské náboženství, ale podle sčítání lidu
je u nás ruské etnikum hlavním etnikem - 145 milionů
lidí. Ostatní
původní etnika, tam je 190 původních etnik. Sice
ne tak početných,
sice se starodávnou kulturou, s šamanstvem. Tato
etnika dlouho bylai součástí Sovětského svazu, bývalého
Sovětského
svazu,
a také trpěla, velmi mnoho toho ztratila. Šamanstvo
se u nich
zachovalo fragmentárně, útržkovitě. Ale u Tuvanů
se tato kultura nejstarší civilizace lidstva zachovala
v té nejlepší
kvalitě.
V tom je starobylost tuvského šamanstva, v tom je
výjimečnost tuvského šamanstva, v tom je nesmrtelnost
tuvského šamanství.
Tak jsem řekl to hlavní. Využijte má slova pro své
vědecké bádání." ("Mohu se vás, prosím, ještě zeptat, jestli zde podle
vás proběhly některé změny, protože myslím, že dříve
zde nebyla
šamanská
sdružení, že šamani pracovali samostatně a bojovali
navzájem proti sobě, kdežto nyní mohou společně
")
"Řeknu vám to velmi krátce, z pohledu historie.
Když byl turkický kaganát, tak u nás doopravdy
bylo písmo
[turkické
runy] a potom
tato kultura zmizela. A do roku 1930 Tuvané neměli
písmo v rodném tuvském jazyce. To je nejdůležitější
údaj. Bez
písemnictví, s kočovným životem, proto měla tato
kultura kočovnický charakter,
ne usedlý způsob života. Velmi správně se ptáte.
Náš život má nyní jinou ekonomickou formu. Objevily
se obce, objevily
se vesnice, objevila se města. Také máme Ústavu
Ruské federace. Příslušníci šamanských sdružení
jsou povinni
mít svůj statut.
Jsou povinni podřídit se souhrnnému zákonu, který
byl vyhlášen vládou Tuvy. Proto má u nás každá
šamanská organizace svůj
statut. Tento statut potvrzuje ministerstvo spravedlnosti
Republiky
Tuva. Na území Republiky Tuva nyní pracuje ne jedna
organizace, ale sedm organizací. Tady, na břehu
[Jeniseje] je Tos deer
- Devět planet, tam v ulici Rabočaja 245 je sdružení
Dün'gür - Buben, v jižních rajonech, v Erzinském
a Tes-Chemském
rajonu, je také jedna šamanská organizace. Ještě
je jedna šamanská
organizace na území Ulug-Chemského rajonu, na území
Dzun-Chemčikského chošúnu a na území Barun-Chemčikského
chošúnu. Vidíte,
sedm organizací. Oni mají statut, mají stanovené
místo, kde se
setkávají, odkud vyjíždějí na služební cesty do
měst, vesnic. Naši šamani
také uskutečňují zahraniční služební cesty. Naše
tuvské šamanstvo je velmi váženým kolektivem, jsme
velmi váženým
místem pro
ostatní šamany. Například jsme pomáhali založit
sdružení šamanů Chakasie, sdružení šamanů Altajské
republiky.
Také pomáháme
některým ajmakům Mongolské republiky. Také máme
šamany v jiných městech. V Leningradu, v Moskvě,
Novosibirsku,
na
Východě.
Zkrátka tuvské šamanstvo má mezinárodní charakter.
Názorný příklad: letos v létě [2003] proběhlo druhé
mezinárodní
sympozium šamanů a šamanologů Tuvy, Ameriky a
Evropy. Já jsem byl
předsedou. Toto sympozium proběhlo k desetiletému
výročí prvního sjezdu,
který proběhl v roce 1993. Ano, takovou rozsáhlou
práci, jakou provádí tuvské sdružení šamanů, jste
vůbec neviděla!
A už nepotkáte.
A neuvidíte. Jste šťastný člověk, navštívila jste
naši republiku, učíte se tuvský jazyk.
Ještě mám krátké sdělení: 12. března tohoto roku
bylo zasedání členů vlády Republiky Tuva. Mne tam
pozvali. Jsem autorem
dvou monografií. První monografie se jmenuje Tiva
čonnun' burungu
užurlari - Dávná etika tuvského národa. Druhý díl
se jmenuje Tiva čonnun' idiktig čan'čildari - Posvátné
tradice tuvského
národa. Vláda Republiky Tuva se nyní usnesla, že
od první do jedenácté třídy se budou vyučovat Tiva
čan'čil
- tuvské zvyky. Je to naše kultura. Je to kultura
vytvořená géniem tuvského národa, je to taková kultura,
jako je bible,
jako je korán, jako je učení Buddhy. Tuvané potřebují
především tuto kulturu. Tuvské zvyky. Dříve byla
tato kultura zakázána.
A nyní se bude vyučovat. Program už je hotov. Já
mám také program. Budu vystupovat 24. a 25. [března].
Jedna přednáška
se jmenuje
Kult dítěte v tradiční tuvské rodině, potom Jurta,
tradiční obydlí kočovníků, Obřady spojené s jurtou,
pak Šamanismus
jako náboženství, Specifika tuvského šamanismu,
Obřadní praxe Tuvanů. Rodokmeny, ekologie, hospodářství,
věci
ekonomické, sváteční, mládežnické. Chov dobytka
jako hlavní rys hospodářství,
Kočovnický způsob života", Kult rodné země, Sběr
a lov jako základ hospodářství Tuvanů, potom Lidové
znalosti
ekologické, matematické, Tradiční oděv Tuvanů
a Posvátný význam tuvského
oděvu. Budu mít šestnáct přednášek. Ty měly začít
už v roce
1991, až teď se probudili. S tímto vzděláním už u
nás nebude zlodějna. Nebude alkoholismus. Nebude
narkomanie. Ačkoli
jsem zde pracoval, oni mne neviděli. Teď se probudili
a teď se budou
učit. Ejhle, jak se ke mně historie vrací. Jsem velmi
skromný. Když mne zvou, nikdy neodmítnu. Kdejakých
amatérů si váží,
já je všechny zavrhuji. Oni jsou... Já jsem skutečný
orientalista, etnograf, astrolog. Takový je rozdíl.
Já jsem takový, oni
jsou jiní. Nu tak. Třináct let prošlo naprázdno.
Nyní se na mne
obracejí. V zahraničí jsem měl 125 přednášek. A nyní
dvě doma."
|
